Biskupské věže Litomyšle 2010
Autor: František Navrátil <frantisek.navratil@polabinychess.eu>, Téma: Jednotlivci, Vydáno dne: 17. 06. 2010Při teplotách nad 30 oC by mělo být hraní šachu úředně zakázáno, jenže v Litomyšli se hrálo vedro-nevedro.
Na litomyšlský rapid jsem se sice chystal zajet, ale pouze na kratší výlet - podívat se na známé a eventuelně škodolibě zhodnotit jejich případné výpadky. Když se však den předem ozval Luboš Trojan s dotazem na mou aktivní účast, podlehl jsem a slíbil jet s ním. To jsem ovšem netušil, že předpověď počasí vezme opět za své a místo slibovaného ochlazení a bouřek budou pařáky stále pokračovat.
Do místa konání jsme se dostali s dostatečným časovým předstihem, díky čemuž jsme byli odbaveni ještě bez čekání v obvyklé frontě příchozích na poslední chvíli.
Zůstalo tak dost času na pozdravení se s celou řadou známých a hlavně na gáblíček. Jenže ten měl poněkud zpoždění, takže než se prohřál páreček a narazil soudek, málem se začínalo hrát.
V prvním kole jsem toho teda moc nepředvedl. Můj mladý soupeř však promyslel hodně času, který mu v závěru partie chyběl a pak zákonitě přišly chyby.
Druhé kolo bylo hrou jen na jednu branku (ale na tu moji). V zahájení jsem přišel o kvalitu (a to jsem byl ještě rád, že jsem z toho vyšel tak lacino) a pak už jsem jen čekal, kdy a jak mně sympatická soupeřka dorazí. Když však neprozřetelně nechala bez ochrany stát napadenou věž, rychle jsem zapomněl na jakékoliv džentlmenství.
Ve třetím kole jsem osvěžen dalším zlatavým mokem podniknul poněkud euforistický útok, při němž jsem nedával pozor na zadní kolečka. Ztráta pěšce ještě tolik nebolela, ale když jsem zavčas nepřešaltroval na tuhou obranu, byl z toho rychlý konec.
Během čtvrté partie se začaly šířit zprávy, že už je k dispozici oběd, takže jsem se na partii příliš nekoncentroval. Soupeř zřejmě vůbec ne a tak se svižným krokem odebral přímo do propadliště.
Ono to s tím obědem vůbec bylo trochu divné - už byl a přesto ještě nebyl. Řada hráčů byla sice již po něm, ale pořadatelé stále trvali na tom, že bude až po pátém kole. V něm jsem já už v klidu zažíval, ovšem mému soupeři asi ještě kručelo v břiše. Není proto divu, že můj odvážný postup h pěšcem až na sedmou řadu poněkud nedocenil a schoval se králem pod něj. Následovala však nečekaná oběť dámy s rychlým koncem.
Odpoledne vedro ještě zesílilo a tak opět došlo na ochlazování. Jestliže jsem ve druhém kole měl kliku jako barák, tak v tom šestém tomu bylo naopak. Nejprve jsem nenažraně zkonzumoval otráveného pěšce a hned vzápětí jsem se chystal vzdát - soupeř naštěstí správné pokračování nenašel. Otřesen přišel o figuru a partie už pro mně neměla být žádným problémem. Jenže závity se mi už opět začínaly vařit a když jsem se vrhnul za zbytečným ziskem dalšího materiálu, dostal jsem elementární dvoutahový mat.
Celým mým aktivem v sedmém kole byla jen mírná časová rezerva, díky níž jsem si dovolil v rovné pozici odmítnout nabízenou remizu. A měl jsem pravdu - v závěru partie při převaze 4 minut proti jedné začal soupeř zmatkovat a bylo vymalováno.
Start osmého kola se neplánovaně protáhl. Nepříliš zkušení pořadatelé zapisovali výsledky přímo do počítače, aniž by si je současně psali na papír a ke všemu je ještě opomněli uložit. A tak došlo na zákon schválnosti - počítač zastávkoval a poslední dvě kola se ztratila. Nebylo to ovšem nic nového pod sluncem a mně to připomnělo čtvrtý ročník Czech Openu (tehdy ještě Trimexu), kdy mi po třetím kole zmizela naprosto všechna data pro více než 900 lidí ve třech turnajích !
Vynucená pauze byla poněkud tristní díky tomu, že v úmorném vedru došly zásoby pěnivého moku a než si dělat ze žaludku rybník, tak to jsem raději trpěl. Když se konečně uvedlo vše do pořádku, stačil jsem si během pár tahů zazdít vlastní figuru uprostřed šachovnice. Hra bez ní byla ještě dost dlouhá, ale už zhola zbytečná.
V posledním kole jsem zkraje partie opět pospával a přišel jsem o pěšce. Takže nezbývalo, než postavit průhlednou past a doufat. Po poněkud optimistickém tahu soupeře jsem pohrozil „neodvratitelným“ trojúderem (mat, ztráta věže a ztráta pěšce), ale soupeř měl naštěstí zkrat (ty dvě hlavní hrozby šly hravě pokrýt) a partii vzdal.
Co dodat ?
S nezaslouženým šestibodovým ziskem to na některou ze tří hlavních cen nevypadalo ani náhodou.
Ještěže pořadatelé vypsali i seniorskou kategorii s limitem až nad 65 let. Jak jsem to zpovzdálí pozoroval, nebyl jsem ani zdaleka sám, komu se z těch „světa znalejších“ v tom vedru vůbec nedařilo a tak jsem s ní skoro napevno počítal. Jaké však bylo moje překvapení, když ji pořadatelé předávali Milanu Šnorkovi z Jičína ! A helemese - on je už taky přestárlý a vůbec na to nevypadá !!
Takže jsem rychle popadl alespoň jednu z mnoha věcných cen, rozloučil se se známými a koukal najít, kde nechal tesař díru.
Jo - a pokud někoho zajímají konkrétní výsledky, nalezne je zde.